Na koloběžce po Labské cyklotrase – Elberadweg

Projet na koloběžce 860 km po Labské cyklostezce ze Schmilky až k ústí Labe do Severního moře je docela výzva a bude nám to trvat několik let, vždy pár dní o letní dovolené.

2011

Na tři červencové dny jsme naplánovali trasu Schmilka – Dráždany – Riesa – Torgau, každý den přibližně 50 kilometrů. Týden před odjezdem bylo počasí a předpověď tak hrozné, že jsme zvažovali, zda raději nezůstat doma v suchu, ale s blížícím se termínem začala být predpověď příznivější. Mělo přestat pršet, ale déšt ustupovat proti proudu Labe. To rozhodlo, že pojedeme opačně, tedy z Torgau k hranicím Česka.
Ráno v Jablonci a celou cestu nepršelo a vydrželo to až asi 10 kilometrů před cíl, když se proti nám objevila vodní stěna.


Se stěrači naplno jsme dorazili do Torgau na parkoviště u Labské cyklostezky. Po hodině čekání v autě jsem přestal věřit, že ještě někdy přestane pršet, ale po další půlhodině voda nahoře došla a bylo vidět, že se počasí obrací.

Kousek od parkoviště v Torgau je památník na setkání západních spojenců s Rudou armádou 25.dubna 1945

Mokrá cesta. Na koloběžce obzvláštní zážitek při jízdě bez blatníků.

     

Belgern byl první bod setkání, bohužel i místem prvního a naštěstí i posledního defektu. Trn na akátové větvičce, kterou jsem přejel, byl toho příčinou.

V ohradách okolo cyklostezky se pásla typická evropská hospodářská zvířena – lamy a pštrosi.

  

Cestou z parkoviště k Labi jsem potkal památník obětem obou světových válek a památník kancléře Bismarcka.

  

A potom už jen kolem přívozu zase dál

  

Mezi Belgern a Schirmenitz jsme zjistili, že němečtí zemědělci pěstují i zvířata neexotická.

  

Poslední úsek Schirmenitz – Strehla – Riesa jela Petra jako osamocený jezdec a já s Martinem jsme vyrazili do Riesy najít penzion, ve kterém jsme měli zajištěné ubytování.

Pension zur Kaiserkrone předčil naše očekávání, restaurace vyzdobena obrazy Viléma II a jeho předků. Byl jsme rád, že jsem se rozhodl přespat obě noci v jednom penzionu. Sice jsem toho musel najezdit autem víc, ale stálo to za to. Večeře a snídaně výborné, pivo mi moc chutnalo a spalo se taky bezvadně. A majitel a ostatní personál velice příjemní a vstřícní.

     

Ten slamák ve vitríně na prostředním snímku prý skutečně nosil Vilém II ve svém vyhnanství v Holandsku. Není proč nevěřit. Mimo dvou velkých obrazů v čele jsou vše originály nebo dobové kopie. Majitel je velký příznivec historie.

       

Riesa – Drážďany

Druhý den ráno jsme se dobře nasnídali a vyrazili ulicemi města k cyklostezce

  

Já se po pár kilometrech otočil, vrátil se k penzionu pro auto a vyrazil směr Míšeň.
Počasí se obrátilo oproti předchozímu dni o 180 stupňů a bylo krásně, na nebi sice mraky, ale žádný nehrozil deštěm.

     

   

     

Na nábřeží mě čekala pastva pro oči. Největší počet jedněch z nejkrásnějších automobilů Porsche, který jsem kdy viděl pohromadě.

  

Po krátké přestávce jsme Petru doprovodili na její sólo jízdu směr Drážďany a sami se tam vydali autem.

 

V Drážďanech se nám po chvíli hledání podařilo zaparkovat blízko dohodnutého místa setkání. A potom jsme se už jen vychutnávali krásy města, které po bombardování v únoru 1945 hořelo tak, jak mi vyprávěl můj táta, že od Vysokého nad Jizerou, vzdáleného vzdušnou čarou asi 130km, bylo v noci na západním obzoru vidět rudou záři.

  







Pak se objevila jediná koloběžka v Drážďanech (nepočítám-li tu svoji, která v tu chvíli odpočívala na nosiči)

Dráždany – Schmilka

Po královské snídani jsme sbalili všechny věci, rozloučili se s útulným penzionem v Riese a vydali se na počátek posledního dne naši cesty po Elberadweg do Drážďan. Počasí bylo ještě lepší než předcházející den. Od konce průtrže v Torgau jenom lehce sprchlo v noci, ale přes den ani nekáplo.






     

Já se zatím přemístil do Pirny a odtud se vydal po břehu Labe směrem k Drážďanům. Tentokrát jsem jel naproti jen asi 7 kilometrů.

     

Z Pirny do Schmilky se vydala Petra sama                    My jsme na ni čekali u přívozu v Königsteinu                                               
                  

A potom po druhém břehu do Bad Schandau a dál do Schmilky

     

Cíl.
Petra si po ujetých 160 kilometrech ještě přidala čestné kolečko na parkovišti ve Schmilce.

Asi jsme nějak zapůsobili na ty nahoře. Na Elberadweg jsme nezmokli. Znovu Pršet začalo před Libercem, ale to už nám nevadilo.

Projetá trasa Elberadweg je vhodná pro pohodovou jízdu na koloběžce a to i na několika málo krátkých úsecích, kde byla trasa vedena po normální silnici. Němečtí řidiči se vyhýbají cyklistům / koloběžkářům s bezpěčným odstupem, případně počkají do místa, kde mohou bezpečně předjet. Úsek Pirna – Königstein je trochu náročnější a je víc veden po silnicích.